Informace o nás

Dne 2.5.1999 se vydal Dakota ( tehdy ještě zvaný Banji ) s kamarády Dingem, Veverkou a Pedrem na starý srub v Jizerských horách kam dříve Dingo jezdil. Srub stál pod Olivetskou horou kousek od přehrady Černá Nisa. Na místo dorazili pozdě večer.

Druhý den ráno se šli všichni projít po okolí a na Island. Bylo to úžasné. Jizerky jsou krásné.

Dakota navrhl založit trampskou osadu i když v té době toho o trampingu moc nevěděl. Spíše vůbec nic.

Všem se ten nápad hned líbil a tak se rozhodovalo o názvu osady. Návrhy byly různé, ale vzhledem k tomu, že Dakota i Veverka sebou měli psi a osada byla pod Islandem, navrhl Dakota název Islandští psi. Hned se to ujalo. Sheriffem byl zvolen Dingo a Šamanem Dakota.

V té době se užila spousta báječných vandrů po Jizerkách a okolí. Byl to úžasný rok. Ale jako nic netrvá věčně, tak i naše víkendy v Jizerkách na našem srubu skončily.

Srub 5.3.2000 vyhořel. Nikdo nikdy nezjistil, co se vlastně tenkrát stalo.

V té době bohužel proběhly změny ve složení osady.Odešel Dingo a Veverka… no a přišel Moby a Klekánice.

Dakota byl zvolen 27.4.2001 sheriffem Islandských psů a tím je do dnes.

Jezdilo se na mnoho míst, kde jsme chtěly stavět. Ale žádné nedopadlo. Například Navarov, Křížany, Fojtka.

Postupně se Naše osada rozrůstala o další osadníky. Mini, Max, Jarouš, Jana,Azbesťák,Mama Ivana.Rok poté,ale Azbesťák skončil, Klekánice a Mama taky.

Pátý výroční oheň se dělal na Sokolím hnízdě v Navarově, kde jsme chtěly přestavět starý opuštěný srub. Na tomto výročním ohni byl přijat do osady Drobek (později zvaný Čiko Guláš ).

Při odjezdu z výročního ohně se šel Dakota ještě projít k řece.

Údolí, mohutné stromy, divoká řeka a nad tím vším skála jménem Sokol. Právě toto místo objevil sheriff Dakota……… místo pro stavbu srubu.

A toto místo si zanedlouho každý Islandský pes oblíbil. Stavba mohla začít.

Práce nešla tak snadno jak si každý představoval. Jezdilo Nás málo a stavba se neuvěřitelně vlekla.

Na 8 Výročním ohni byl přijat do osady Sáďa, který mezi nás hned zapadl.

Jezdilo za námi spousta kamarádů, kteří nám pomáhali se stavbou srubu.

Na 10 Výročním ohni byl přijat do osady Sony.Fajn kluk i když občas bumbalJ.Bylo Nás dost,ale stavba se stále vlekla.Podnikalo se čím dál méňe společných vandru a dopadla na Nás tak trochu ponorka.

Ne ve všem jsme se shodly a moc lidí znamená moc názorů a taky víc problémů.

Ale i tak přežíváme další rok bez větších hádek a neshod a stavba srubu se pomalu blíží ke konci.

11 Výroční oheň Nám dopadl dost dobře a přijelo celkem hodně lidí.Super zábava a hlavně máme nové kamarády.Za tento rok se nejvíce máklo na srubu a díky tomu se dá na srubu už vegetovat.

12 Výroční oheň. Bohužel neshody dorazily i na naší osadu.Odchází Mini a je přijat Kargo a Pivoj. Oba super lidé a hlavně přínos do osady. Od té doby panuje na Naší osadě klídek a pohoda. Sáďa nechal udělat osadní vlajku a po 12 letech ji konečně máme. Díky. Pivoj začal hned pracovat na osadních webových stránkách a myslím,že se mu to povedlo. Máme k sobě nějak blíž a doufám,že tohle kamarádství nám vydrží nejméně do smrti.

13 Výroční oheň. Naneštěstí ani tento rok nebyl pro fungování osady nijak přínosný. Vztahy nám trochu pokulhávají a zjištujeme,že někteří lidé nejsou tací, jací se na první dojem zdají být. Proto končí Pivoj v naší osadě a doufám, že tak moc se už v nikom nespleteme. Na osadě je už celkem pohoda.Jen škoda, že nám Max odcestoval na delší dobu do Thajska. On je to náš cestovatel:-). Ale určitě se zase uvidíme a 14 Výroční oheň už bude zase jen o pohodě a kamarádství.

Co dodat…….. snad jen ..Kamarádi,díky za Vás.

DAKOTA